Při pohledu na všechny ty různé druhy a variace AE86 se může zdát, že myšlení a strategie japonských automobilek bylo v 80. letech ještě šílenější, než “futuristické” tvary samotných aut. Když se proto člověk pokusí podrobněji pátrat po tom, kde se jaké druhy prodávaly, skončí většínou tím, že si bude jen klepat na čelo.

Pokusíme se zde proto kompletně popsat rozdíly mezi specifikacemi u jednotlivých regionů, kde byly AE86 prodávány, abyste si mohli i Vy určit, jakou že to vlastně máte 86 v garáži.

Pokud si ještě nejste úplně jisti s tím, jaké se vlastně vyráběly typy Coroll, přečtěte si nejprve náš článek o rozdělení modelů AE86. Stejně tak se obraťte na náš popis druhů 4A-GE, pokud Vám není jasné, kolik se jich v 86 vyskytovalo.

Japonsko

Jako první se zaměříme na japonské modely a specifikace AE86, protože se konec konců jedná o japonské auto a na tamní trh se pravděpodobně také při diskuzích o 86 nejvíce odkazuje. Znáte to, každý chce mít “JDM auto” a “JDM úpravy”…

Na japonském trhu byly jako na jediném na světě k mání všechny karosářské verze AE86, tedy jak Trueno, tak Levin. Díky ještě relativně mírným emisním normám v Japonsku v 80. letech byly zároveň všechny verze s 4A-GE před i po faceliftu vybaveny bezkatalyzátorovým “MAP” motorem se 125 koňmi.

Stejně jako v Evropě či USA byla AE86 nabízena v “ostré” i “ekonomické” verzi. Roli ekonomického modelu zastávala v Japonsku Corolla AE85, která byla vybavena motorem 3A-U o obsahu 1.5 litru.

Poněkud složitější to bylo v případě výbavy. Zatímco u nás jsme zvyklí si u aut v případě zájmu připlatit za různou nadstandartní výbavu, v Japonsku se rozdělovaly modely jednotlivých aut dál podle výbavy. Měli jste tedy možnost si pořídit buďto model s 4A-GE v základní výbavě, označovaný jako GTV či model s luxusnější výbavou označovaný jako GT-Apex. To samé platilo i v případě slabších verzí, kde se můžete setkat s označeními jako SE, Lime, Laser, XL a bůhví čím ještě.

V Japonsku se mimo jiné vyráběla i limitovaná edice Black Limited. Více se o ní můžete dočíst na 86ers.org ZDE.

Poměrně specifikou věcí je v případě japonských verzí obrovský počet různých zadních světel. Každá verze, před faceliftem, po faceliftu, Trueno i Levin, hatchback i coupé mají svůj vlastní design zadních světel a zbytek světa přebral pouze některé z nich, proto je po některých japonských světlech stále vysoká poptávka a na aukcích si i po letech stále drží cenu.

Severní Amerika

Zatímco si Japonci užívali AE86 v její plné kráse, zbytek světa byl různými menšími či většími regulacemi a příkazy v tomto směru do jisté míry omezen. Dobrým příkladem jsou 86 prodávané v Kanadě a USA. Kvůli poměrně striktním emisním normám musely být všechny Corolly prodávané v Severní Americe vybavené katalyzátorem,  kvůli kterému měl motor o deset koní méně.

Další citelnou změnou oproti JDM modelu byly zvětšené “5mph” přední i zadní nárazníky. Jejich hlavní nevýhoda však nespočívá v jejich vzhledu, ale ve váze, která u předního nárazníku činní více než 20 kilo. Americké AE86 jsou tak v základu o dobrých 50 kilo těžší, než jejich japonské a evropské protějšky.

Označování modelů bylo u americké i evropské verze oproti té japonské o dost jednodušší, nebylo totiž ovlivněné výbavou auta. “Ekonomické” modely byly označeny jako SR5 a vybaveny karburátorovým motorem 4A-C a ostré verze s 4A-GE byly pojmenovány GT-S. V ojedinělých případech se můžete setkat s označením AE87, které mají ve VIN kódu modely s 4A-GE. I tak všichni o svých autech ale mluví jako o “86”.

V USA byla v 80. letech pouze jedna Corolla z deseti prodána s 4A-GE, díky čemuž se můžete na všech možných amerických webech často setkat s diskuzemi o konverzi SR5 na GT-S. Proto jsou pravděpodobně takové americké stránky jako Club4AG.com tím nejlepším místem, kam se obrátit, pokud o takové přestavbě uvažujete.

Jak už tomu tak u AE86 bývá, kombinace zadních světel je pravděpodobně tou nejšílenější věcí, čím se všechny hachi liší a v případě severoamerické verze tomu není jinak. Ač bylo v Americe dostupné pouze Trueno, tedy model s vyklápěcími světly, zadní světla přebral před faceliftem i po faceliftu z japonského Levinu. Pouze pofaceliftové kouki světla, označované v Japonsku jako “whiteline” díky jejich tenké bílé lince vedoucí po celé šířce světel, přišli o svou typickou bílou linku.

Evropa

Poslední regionální specifikací AE86 byly auta určené pro evropský trh. Protože ale v Evropě v 80. letech nebyly ještě zdaleka tak sjednocené předpisy pro nově prodávaná auta jako dnes, tak se auta v řadě států různými drobnostmi odlišovala.

Kromě toho se na našem domácím kontinentu také opět projevil věhlasný japonský marketing. 86 byly totiž v rozdílných zemích prodávány jen v jedné karosářské verzi. Zatímco Německo a země Beneluxu obržely pouze dvoudvéřové kupé, na trhy ostatních zemí jako Švýcarska, Rakouska, Francie, Velké Británie a dalších byly dováženy pouze třídvéřové varianty.

Změna emisních norem v Evropě v polovině 80. let zastihla AE86 uprostřed přechodu na faceliftovou verzi. Nejvíce se tyto změny projevily u dvoudvéřových verzí prodávaných v Německu a Beneluxu. Všechny evropské zenki 86 poháněl japonský MAP motor, ale v těchto dvou regionech byl v roce 1985 nabízen za příplatek také americký MAF motor s katalyzátorem. Kvůli emisním předpisům byl v roce 1986 vyřezen MAP motor z nabídky, a tak veškeré kouki verze vyrobené od tohoto roku poháněl již pouze MAF. Protože ale přišel facelift AE86 v polovině roku 1985, tak se můžete občas setkat také s zenki s MAF motorem a s kouki s MAP motorem. Nemusí tedy nutně platit, že zenki byly vždy MAP a kouki vždy MAF.

Na trzích, které obdržely třídvéřové verze, byl podobný zmatek o něco menší. Většina z nich totiž obdržela MAP motor ve verzi i po faceliftu. Jedinou vyjímkou byla Švýcarská verze, která byla již jako zenki verze vybavena pouze americkým MAF motorem, který lépe zvládá provoz ve vyšších nadmořských výškách. Tamní verze před faceliftem neměly ale narozdíl od amerických MAF motorů katalyzátor, ten se do auta začal montovat až po příchodu kouki verze.

Co se výbavy týče, základ byl prakticky stejný, jako na americkém trhu. Auta se rozdělovala na verzi s 4AGE (označovaná jako GT a ve Švýcarsku jako GTi) a verze s 4AC (označená jako SR). Oproti ostatním trhům neměli ale Evropané možnost si připlatit za elektrická okna a klimatizaci.

Vzhledově se naštěstí evropský Levin od toho japonského moc neliší. Rozdíl byl již tradičně především v zadních světlech. Evropský Levin měl před i po faceliftu stejná zadní světla, jako japonský zenki.

Tags: Technical

Posted in Technical