Možná jste před časem zaregistrovali v jednom z našich starších postů, že na severu naší země v relativní tichosti vznikala další 86. Pánové se s tím moc nepárali, pospíšili si a my Vám tak dnes můžeme jejich nejnovější kouki výtvor představit. Více fotek spolu s příběhem od samotného majitele o tom, jak auto vzniklo, najdete uvnitř.

Jelikož nemám rád zbytečný kecy, sám příběh téhle bílé tanečnice podám tak, jak se stal. Je to fakt jednoduché. Touha získat Toyotku AE86 se zrodila v mojí hlavě zhruba před čtyřmi lety, kdy jsem začal intenzivně shánět nějakou japonskou zadokolku, protože mě uchvátili (jako mnohé z vás) drifty. Takže jsem klasicky zkouknul miliony videí s Keiichim, nejrůznější boky s tímhle malým autíčkem a začal pomalu objevovat kouzlo japonskejch aut, které mi do té doby bylo až na několik výjimek z okolí cizí. To víte, já žral špagetti (což jsem tedy fyzicky nepřestal), a tak mě uchvacovaly Lancie a drinky z Martini…

Jenže život je samá změna, takže když jsem na annoncích objevil zlatou Toyotku TE71 GT za směšný peníze (asi tak dva až tři divoce prokalený víkendy, pokud to někdo chce takhle převádět), nebylo cesty zpět. Mám ji doteď, je dokonalá, ale z ní bude jednou kráska s naleštěným lakem a já chtěl něco jiného, s čím bych mohl kdykoliv vyrazit nezávazně strašit a bavit okolí.

Byl to Stano (a.k.a. stqeno), kdo mi slíbil, že mi dokáže hachi sehnat. No a jak slíbil, tak taky udělal, to se mu musí nechat. Ačkoliv jsem mu moc nevěřil, fakt našel hachi za normální peníze, ačkoliv ve značně mršinovitém stavu. Hned jsem po ní skočil, ačkoliv jsem neměl prachy (jako ostatně pořád, to asi taky znáte…), protože kdy jindy si plnit sny, než když je člověk ještě živej a není z něj tlející zelenina, jako z většiny ostatních. Byla na tom dost špatně, fotky ani raději nebudu ukazovat, protože byla shnilá kde mohla, podvozek na kaši, brzdy taky, motor sice šel (což je samozřejmost, je to přece japonská ocel), ale jinak byla zkrátka před kompletní renovací.

Postupně jsem se dozvídal o hachinách víc, například to, jak jsou dělený – sice stále nevim, jestli to je zenki nebo kouki, ale je to trueno coupé a to mi bohatě stačí… :) a také jsem zjistil, že mám slabou americkou verzi s těžkejma nárazníkama, váhou vzduchu (ekologické nesmysly, které berou motoru jeho právo se svobodně nadechnout úplně nesnáším) na slabší verzi 4A-GE a debilní výbavou, zahrnující mimo jiné pípátko na spojce, aby bylo možné nastartovat a elektrický okénka. No nic, říkal jsem si, stejně si tě postavím k obrazu svému holka! Zlatá TE71 sice začala dost žárlit, což mi dávala patřičně najevo, ale já si věřil, že to dokážu. A to nemluvím o stálých přítelkyních, ty dokázala hachi vyhnat spolehlivě, což se mi hodilo do krámu – spojil jsem příjemné s užitečným a měl klid na práci. Každopádně asi po půl roce, co jsem jí měl, jsem ji konečně někdy na jaře rozebral (těch utržených šroubů!) a poslal na ozdravnou kůru k pánovi klempířovi, co auta dělá s citem a láskou. V tu dobu už jsme s Toníkem sehnali jednu další na díly a postupně se dávali dohromady věci, který na ní teď vidíte.

Jakmile se vrátila, celá vyvařená, začala show – podvozek je zatím koni, je dost na pohodu, snad se tlumiče nepoblijou moc brzo. Brzdy jsem poskládal klasickým boro způsobem – výběr nejlepších kotoučů a destiček, co jsem našel. Motor šel ven, na jeho místo přišla silnější verze, kterou jsme také sehnali po italsku (dzadarmiko), a ačkoliv ho nikdo z nás neslyšel, já věřil svojí intuici, že bude chodit jak ďas. Ještě se měnilo řízení a podobné věci, protože předchozí majitelé k hachi (teď už ji začnu říkat po svém, hatchi…) nechovali zrovna s láskou a po česku řečeno na ní dost srali. Každopádně po vykitování (a že toho bylo sakra dost, byla omlácená jak lolitka z punkového festivalu) jsem ji jen tak lehce připravil pod lak a v naší bororo dílně jsme ji stříkli (díky Morťasovi) na bílo, jak má být. Spoustu estetickejch detailů jsem neřešil, tohle auto má jasnej cíl a motiv – bavit mě a kohokoliv, kdo se v ní někdy projede. Jo a taky balit holky, ale to na jiné vyprávění.

Proto jsou všude Dr. Pásky, jsou prostě dokonale jednoduchý a funkční, proto jsem vnitřek zatím natřel jen hammereitkou (babičko, až to budu natírat znovu, vy už tady nebudete… :)) a to jen na místech, kde byla vyvařovaná a proto jsem ji ještě ani nevyluxoval – to prostě na funkci nemá vliv. Takže jsme ji spasovali (což zase přední nárazník drží tak na 14ti šroubech, důležitý věci jsem zásluhou Morťase nemohl flákat), poskládali, vyměnili si cvičně celou elektriku z levina, ve kterém byl původně silnej motor, vytvořili menší elektrárnu s polovodičema aby nám chodily mrkačky (díky Luckymu…), na origo koleje navařili sedačku, párkrát si cvičně vyměnili vstřikovací lištu, přidělali pásy, přidali pár nálepek (hatchi je svobodná, takže si na ní může lepit každý, jakou samačku chce…) a vyrazili do ulic.

A jaká je? Fakt rychlá, motor jde super za plynem a od té chvíle, co se probere ve 4800/min T-VIS, tak je to super až do 7300/min, kam jí točim. Zatím ještě není úplně kružítko jak chci, i když bokem jde samozřejmě ladně. Tedy hlavně když jsou uniroyalky rainsport buď studený, nebo naopak přehřátý. Teď máme tři měsíce na další fázi – komplet silentbloky, dát tam svor co už leží doma (není to na chvilku), navařit dovnitř nějakej rám, postavit vejfuk a když budeme chtít, možná i ten interiér stříknem do bíla. Ještě sehnat rozdrbanou bridku a bude to úplně na pohodu.

Doufám, že se vám líbí!

Franczz

Tags: Coupe, Czech, Drift, Franz & Tonda, Kouki, Sevéééér, Trueno

Posted in Cars